Po velmi dlouhou část lidských dějin, sahající 8–10 tisíc let zpět do období neolitické revoluce, kdy se původní lovci a sběrači začali měnit v zemědělce, pěstovali plodiny, chovali domácí zvířata a budovali trvalá sídla, žila většina lidí v každodenním a úzkém kontaktu se zemědělským prostředím i zvířaty. Tento způsob života začal být v rozvinutých zemích během zhruba tří generací – tedy přibližně sta let – zásadně nahrazován moderním životním stylem. Tak rychlá společenská změna ovlivnila různé tělesné soustavy, včetně imunitního systému.

S proměnou prostředí se mění i spektrum podnětů, se kterými se imunitní systém setkává. U jedinců s genetickými predispozicemi může v určitých situacích docházet k odlišné imunitní reaktivitě, jež se mimo jiné může projevit také formou alergického zánětu. Zdrojem alergenů mohou být rovněž zvířata, která jsou dnes stále častěji chována v domácnostech pro potěšení – tedy zvířecí mazlíčci.

Pro mnohé chovatele, zvláště děti, jsou domácí zvířata emočně velmi cenná. Považují je za téměř členy rodiny. Přitom mohou být na alergeny domácích zvířat přecitlivělí a kontakt s nimi může vést k projevům alergie postihující především kůži a dýchací soustavu. Co můžeme v takové situaci dělat? Začít musíme od stručného přehledu, co jsou alergeny domácích zvířat, co je jejich zdrojem. Zdrojem alergenů jsou bez výjimky všechna zvířata, která se chovají pro radost. Rozdíly lze mezi zvířaty nalézt v množství a agresivitě alergenů. Je třeba si uvědomit, že zdrojem zvířecích alergenů není pouze jejich kůže a srst, ale alergeny jsou přítomny ve velkém množství v jejich moči, výkalech, slinách a dalších tělních tekutinách. Ty škodí nejen při přímém kontaktu, ale po vyschnutí jsou rozptýleny ve vzduchu v podobě inhalačních alergenů. Nejlepším příkladem jsou v tomto ohledu sliny koček, psů a dalších zvířat, které zasychají na zvířecí srsti a odtud se uvolňují.

Bohužel, imunitní buňky alergiků jsou vybaveny vysoce citlivými sensory zvířecích alergenů. V reálním životě, i přes velké úsilí chovatele dodržovat hygienu, udržovat byt vysoce výkonnými čističi, filtrovat vzduch přes účinné filtry, nemůže poklesnout množství zvířecích alergenů tak, aby u přecitlivělých osob nevyvolalo alergickou reakci. Neplatí také ve veřejném prostoru komunikované, že existují plemena zvířat se sníženou tvorbou alergenů. To vše jsou mýty. Nakonec, i po ukončení chovu
domácího zvířete přetrvají alergeny v bytě po měsíce až roky. S domácími zvířaty, a tedy jejich alergeny, se setkáváme i ve veřejném prostoru, dopravních prostředcích, hotelových pokojích. Těm chovatelům, u kterých se projevuje alergie na alergeny zvířat, např. v podobě alergické rýmy, či atopické dermatitidy (ekzém), přinesou úlevu léčiva blokující receptory pro histamin (antihistaminika). Osvědčenými antihistaminiky jsou např. léčivé přípravky Zyrtec a Xyzal. Pokud alergické obtíže po expozici domácím zvířatům přetrvávají, zhoršují se a postihují plíce (obtížné dýchání, pískot při dýchání) je třeba vyhledat alergologa, který na základě klinického vyšetření a výsledků laboratorních testů navrhne řešení.